26. září si připomeneme pět let od smrti Ndakasi, osiřelé horské gorily, jejíž příběh patří k těm, na které se jen těžko zapomíná. Začal tragicky v deštném pralese Národního parku Virunga a o čtrnáct let později skončil v náručí stejného člověka, který jí jako dvouměsíčnímu mláděti zachránil život.
Psal se rok 2007. V deštivém pralese Virungy našli rangeři zastřelenou samici horské gorily Nyiransekuye ze skupiny Kabirizi. U jejího těla bylo její teprve dvouměsíční mládě, které bylo později pojmenováno Ndakasi.
Držela se mrtvé matky a nechtěla ji opustit. Znovu a znovu se pokoušela sát její mléko. Od jejího těla ji nakonec museli oddělit rangeři. Malé osiřelé mládě pak svěřili do péče rangera Andrého Baumy.
Ndakasi byla promočená, prochladlá a hrozila jí dehydratace. Její šance na přežití nebyly velké. André s ní cestoval do záchranného centra v Gomě a během prvních kritických hodin ji nepřetržitě držel u sebe. V noci si ji tiskl k holé hrudi a zahříval ji vlastním tělem. Aby zabránil další dehydrataci, nanášel jí mléko na dásně a jazyk a dělal všechno pro to, aby malé osiřelé mládě přežilo.
Právě během těchto prvních kritických hodin začal vznikat mimořádný vztah, který je měl spojovat dalších čtrnáct let. André se postupně z rangera stal ošetřovatelem gorilích sirotků a pro Ndakasi náhradní mámou – nebo, jak o sobě později sám říkal, „gorilí mámou".
Nový domov pro Ndakasi
Po smrti matky už nebylo možné vrátit dvouměsíční Ndakasi zpět do volné přírody. Zůstala proto v péči lidí, kteří jí zachránili život, a později našla nový domov v centru Senkwekwe v Národním parku Virunga. Centrum bylo dokončeno v roce 2009 a osiřelým horským gorilám nabídlo rozlehlý zalesněný prostor, kde mohly vyrůstat v bezpečí.
Ndakasi tu nebyla sama. Společnost jí dělala například Ndeze, další gorilí sirotek zachráněný v roce 2007. Pocházela ze skupiny Rugendo, která byla napadena jen několik týdnů po smrti matky Ndakasi. Při útoku spojeném s nelegální výrobou dřevěného uhlí zahynula Ndezina matka Safari, její otec – vůdčí silverback Senkwekwe – i další členové skupiny. Právě po Senkwekwem později dostalo centrum své jméno.
Ndakasi a Ndeze tak vyrůstaly bok po boku. Vytvořily si blízké pouto, společně si hrály a z malých osiřelých mláďat postupně dospívaly.
Každodenní péči jim věnoval André Bauma spolu s dalšími ošetřovateli. André o gorilích sirotcích mluvil jako o svých vlastních dětech. Trávil s nimi velkou část svého života, krmil je, hrál si s nimi a sledoval, jak vyrůstají. Když do Senkwekwe přivedl své vlastní děti, představoval jim gorily jako jejich bratry a sestry.
S Ndakasi ho však pojilo mimořádně silné pouto. Začalo vznikat už během prvních kritických hodin po její záchraně, kdy mu bylo svěřeno vyděšené dvouměsíční mládě. André ji pak provázel celým životem a stal se pro ni tím nejbližším, koho po ztrátě matky měla. Pro něj byla péče o Ndakasi podle jeho vlastních slov ctí – zvlášť s vědomím toho, jaké trauma prožila na samém začátku života.
Součástí péče o Ndakasi byli po celou dobu také veterináři Gorilla Doctors. Pravidelně sledovali její zdravotní stav a zasahovali ve chvílích, kdy potřebovala léčbu. Ndakasi totiž během života provázely zdravotní problémy, které se díky péči ošetřovatelů a veterinářů opakovaně dařilo zvládat.
Poslední chvíle v Andrého náručí
V posledních měsících roku 2021 se však její zdravotní stav začal výrazně zhoršovat. Veterináři Gorilla Doctors společně s ošetřovateli v Senkwekwe se snažili zjistit příčinu jejího onemocnění a pomoci jí. Ještě 26. září Ndakasi vyšetřovali veterináři Eddy Syaluha a Fabrice Malonga.
Tentokrát už její stav nedokázali zvrátit.
V posledních chvílích se Ndakasi přitiskla k Andrému, který o ni pečoval od jejích dvou měsíců. Čtrnáct let předtím ji držel u své holé hrudi a zahříval vlastním tělem, aby malé osiřelé mládě přežilo. Teď držel v náručí dospělou Ndakasi.
Právě v jeho náručí 26. září 2021 ve věku 14 let naposledy vydechla.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
André později vzpomínal především na její povahu a inteligenci. Čtrnáct let strávených s Ndakasi pro něj znamenalo mnohem víc než jen péči o osiřelou gorilu. Právě ona mu podle jeho slov pomohla ještě více pochopit spojení mezi lidmi a lidoopy a také to, proč musíme udělat vše, co je v našich silách, abychom je chránili.
„Jsem hrdý, že jsem ji mohl nazývat svou přítelkyní. Miloval jsem ji jako dítě a její povaha mi vykouzlila úsměv na tváři pokaždé, když jsem s ní byl,“ vzpomínal André Bauma po její smrti.
Na její počest jsme pojmenovali čokoládu Ndakasi
Silný příběh Ndakasi a lidí, kteří jí věnovali čtrnáct let péče, nás oslovil natolik, že jsme na její počest pojmenovali naši čokoládu právě jejím jménem.
Ndakasi nám připomíná, proč má ochrana horských goril smysl a jak důležitá je práce lidí, kteří se o ně každý den starají. Mezi nimi jsou také veterináři Gorilla Doctors, kteří Ndakasi provázeli od jejího mládí až do posledních dnů jejího života a jejichž práci Mountain Gorilla Coffee dlouhodobě podporuje.